Zbraně v CoD 2 eXtreme+ módu ( Němci a Američané)

Zbraně CoD 2 eXtreme+

Německá výzbroj

^{MP 40 (Maschinenpistole 40)}

Navrženo: 1938 v Německu

Konstruktér: Heinrich Vollmer

Výrobce: Erma Werke

Počet vyrobených kusů: cca 1 mil. ks

Hmotnost: 3,9 kg

Délka: 833 mm, 630 mm se sklopenou opěrkou, délka hlavně 251 mm

Ráže: 9 mm

Munice: 9x19 mm Parabellum

Kadence: 500 ran/min

Počáteční rychlost střely: 380 m/s

Dostřel: 200 m

Kapacita zásobníku: 32 nábojů

Popis: Samopal se vyznačuje hlavní bez pláště, pistolovou rukojetí a sklopnou ramenní opěrkou. Má neuzamčený, masivní závěr s předzápalem. Pružina úderníku je uložená uvnitř teleskopického systému trubek, chránící ji před znečištěním. Napínací páka závěru je umístěna na levé straně. Samopal nemá přepínač způsobu střelby a umožňuje pouze střelbu dávkou. Díky poměrně nevelké kadenci lze s určitou mírou zručnosti střílet i jednotlivými ranami. Nízká rychlost palby se projevuje kladně na přesnosti střelby a také vystřílení všech nábojů ze zásobníku trvá déle. Je dosažena pomocí pneumatického tlumiče, tvořeného odpruženým pístem ve tvaru tyčky, uloženým uvnitř úderníku. Hledí samopalu se skládá ze dvou plátků se zářezy - pevného pro střelbu do 100 m a sklopného do 200 m. Muška je chráněna prstencovým chránítkem. Pažba samopalu je vyrobena z kovu, pod hlavní je hliníková lišta a výstupek sloužící jako opěrka při střelbě z úkrytu. Z bakelitu byla lisovaná opěrka mezi spouští a zásobníkem.

KAR 98K (Karabiner Modell 1898 Kurz) + Scoped KAR 98K

Navrženo: 1935 v Německu

Konstruktér:

Výrobce: Mauser

Počet vyrobených kusů: cca 14 mil. ks

Hmotnost: 3,9 kg

Délka: 1110 mm, délka hlavně 600 mm

Ráže: 7,92 mm

Munice: 7,92 x 57 mm Mauser

Kadence: 15 ran/min

Počáteční rychlost střely: 760 m/s

Dostřel: mířený 300 m, účinný 2.000 m, maximální cca 4.000 m

Kapacita zásobníku: 5 nábojů

Popis: Ve své době představovala KAR 98K vrchol technické dokonalosti, využití veškerého předchozího vývoje palných zbraní. O tom svědčí v podstatě do dneška používaný systém kulovnic. Výhody této zbraně jsou velice jednoduchá konstrukce a z toho vyplývající nenáročnost na údržbu a výcvik, spolehlivá funkce mechanismů a jejich dlouhá životnost, vysoká přesnost střelby, značný dostřel (dokonce za hranicí možností lidského zraku). Jediným nedostatkem výrazným v druhé polovině IIWW byla pomalá rychlost střelby.

Prvoválečná verze byla zavedena do německé výzbroje již v roce 1898 pod označením Gewehr 98 a byla delší než verze druhoválečná. Tato se začala vyrábět v roce 1935 s označením Kar 98K a stala se standardní a nejrozšířenější puškou německé armády. Další obrovskou výhodou byla identická munice s kulomety MG 34 a MG 42 a proto vždy dostatek munice. Na tuto zbraň se dal nasadit puškový granátomet. V průběhu válečné výroby bylo provedeno množství úprav a výrobních zjednodušení (pažby z lacinějších druhů dřeva nebo z překližky, pokusně i z plastu, nábojové schránky z plechu, zjednodušení objímek hlavně )

Gewehr 43 (Gewehr 43 nebo Karabiner 43) + Scoped Gewehr 43

Navrženo: 1942 v Německu

Konstruktér:

Výrobce: Walther

Počet vyrobených kusů: 450 000 ks

Hmotnost: 4,3 kg

Délka: 1115 mm, délka hlavně 560 mm

Ráže: 7,92 mm

Munice: 7,92 x 57 mm Mauser

Kadence:

Počáteční rychlost střely:

Dostřel: 1200 m

Kapacita zásobníku: 10 nábojů

Popis: Samonabíjecí puška G 43 byla zdokonalením předešlého typu firmy Walther G 41(W). Byla předána ke zkouškám roku 1942. Odlišuje se od předchozího modelu především tím, že odběr prachových plynů po výstřelu neprobíhá u ústí, ale nyní ve střední části hlavně. Další menší vylepšení zahrnují například odnímací zásobník nebo kliku závěru přemístěnou z pravé strany na levou. Zbraň je výrobně jednodušší, lehčí i spolehlivější. Oficiálně nebyla zavedena do výzbroje Wehrmachtu, ale na základě Hitlerova nařízení probíhala v letech 1943 až 1945 její velkosériová výroba u firmy Walther i dalších výrobců. Celkově bylo dodáno armádě 450.000 kusů, z nichž bylo 10% se zaměřovacím dalekohledem jako zbraň pro odstřelovače.

M1897 Trench Gun

Popis téhle zbraně naleznete v sekci Amerických zbraní.

MP 44 Sturmgewehr 44 (StG44, někdy i Maschinenpistole 43/44; MP43/44)

Navrženo: 1942 v Německu

Konstruktér:

Výrobce: C. G. Haenel Waffen und Fahrradfabrik

Počet vyrobených kusů: cca 426 000 ks

Hmotnost: 5,2 kg

Délka: 940 mm, délka hlavně 419 mm

Ráže: 7,92 mm

Munice: 7,92 x 33 kurz

Kadence: 500-600 ran/min

Počáteční rychlost střely: 685 m/s

Dostřel: 400 m mířený, maximální 2,4 km

Kapacita zásobníku: 30 nábojů

Popis: Maschinenpistole MP 43 naznačila směr dalšího vývoje moderních útočných pušek. Automatickou funkci zbraně zajišťoval mechanismus s odběrem prachových plynů a ke střelbě puška používala krátký, v porovnaní s jinými, poměrně málo výkonný náboj ráže 7,92 x 33 kurz, avšak postačující k účinné střelbě do vzdáleností 400m, na níž probíhá většina střetnutí na bojišti. Nižší výkon náboje umožňoval udržet zbraň ve směru zamíření i při střelbě dlouhými dávkami. Ironií je, že Hitler další vývoj zbraně, označované jako Maschinenkarabiner 42 (H), nejdřív zamítl. Označení se proto změnilo na Maschinenpistole (samopal) 43, čímž se Hitlerem maskovalo další pokračování vývoje. Když se v bojích na Východní frontě prokázaly přednosti nové zbraně, dal jí Hitler své požehnání a označení se změnilo na Surmgewehr 44 (útočná puška). Mohutný, a přitom ovladatelný palebný výkon MP43/StG.44 velmi zaujal všechny armády ve druhé světové válce. Ihned po jejím skončení začal vývoj dalších typů útočných pušek, inspirovaných těmito průkopníky. Jedním z nich byl právě Michajl Kalašnikov se svým legendárním AK-74.

Panzerschreck

Vyvinuté na základě ukořistěných amerických bazuk US M1.
Jde o 88mm vrhač Raketenpanzerbüschse 43.
Schopná protitanková zbraň – přerazila 160 mm pancíř ze vzdálenosti 150m. /v porovnaní s protitankovými puškami, ručními protitankovými zbraňemi - Panzerfaustem i z lehkýma protitankovýma dělama je to velmi pěkný výkon/
Při výstřelu za raketou proudilo velké množství plynu i pevných částic, proto musela obsluha nosit špeciální ochranný oděv. Zdokonalená verze 54 měla štít chránící střelce.
Vrhač obsluhovali dva lidi

ráže: 88 mm
průměr hlavně: 90 mm
hmotnost: se štítem 11 kg
hmotnost projektilu: 3,5 kg (3,25)
dostřel: 150 m
rychlost střelby: 4-5 ran/min
délka: 164 cm
hmotnost výbušniny: 660 g
složení výbušniny: TNT + RDX
úsťová rychlost: 100-110 m/s.

MG 42 (Universal-Maschinengewehr Modell 42)

Navrženo: 1942 v Německu

Konstruktér:

Výrobce: Mauser Werke AG, Gustloffwerke, Steyr-Daimler-Puch, Großfuß Ag

Počet vyrobených kusů: 700 000 ks

Hmotnost: 11,6 kg

Délka: 1230 mm, délka hlavně 565 mm

Ráže: 7,92 mm

Munice: 7,92 x 57 mm Mauser

Kadence: 1100 až 1500 ran/min

Počáteční rychlost střely: 820 m/s

Dostřel: účinný 2,4 km, maximální 4 km

Kapacita zásobníku: pás po 50, 100 nebo 250 nábojích

Popis: Hitlerova taktika Bleskové války vyžadovala podporu kulometů v maximálním nasazení. V začátku války byl nejrozšířenějším kulometem MG 34. Východní fronta však ukázala, že i tento má malou kadenci a tak byl vyvinut nový, pod označením MG 42. U kulometu MG 42 se v maximálním rozsahu uplatnila technika masové výroby a řada vylepšení převzatá z jiných zbraní. Rychlost střelby vzrostla až na 1300 ran za minutu a kulomety vydávaly při střelbě charakteristický zvuk, jako když se trhá látka. Existovaly i provedení se speciálním periskopem, pažbou a spoušťovým mechanismem, což střelci dovolovalo palbu i ze zakrytých obranných postavení, např. ze zákopů. Kulomet MG 42 byl nejlepším kulometem druhé světové války, neboť vynikal nad všemi kulomety, které byly používány a o jeho kvalitě svědčí i to, že ho mnoho armád používá dodnes. Zbraň se nabíjela pásem o 50 nábojích a bylo možné několik pásů sepnout dohromady, měly-li být palebné dávky delší. Byl také vybaven potlačovačem úsťových záblesků, aby je nepřítel v noci nemohl tak snadno rozpoznat.

Flammenwerfer

Moderní vojenský plamenomet byl vynalezen v Německu v roce 1901, a byl široce užíván během válek 20. století. V moderní válce byl poprvé použit roku 1915 s velkými úspěchy. Podobné zbraně ale existovaly i dříve. První německý plamenomet byl vlastně jen vylepšením principu řeckého ohně. Ve válce se plamenomet používal zejména v boji proti zákopům, kulometným hnízdům a pevnůstkám. Plamenomety fungovaly tak, že se zápalná kapalina (nafta nebo benzín) vystřelovala tlakem inertního plynu, nejčastěji dusíku, nebo se pro každý zášleh užilo energie malé výbušné nálože. Dosah zbraně činil přibližně dvacet metrů.

Flammenwerfer 35 (někdy se setkáváme i s označením 34) byl zaveden do výzbroje německé armády v roce 1934. Zbraň vážila 36 kg a obsah nádrže byl na 11,8 litru hořlaviny označované jako Flammöl Nr. 19, dále pak byl ve zbrani zásobník na plyn (dusík) který byl v tlakové nádobě a sloužil k výstřiku hořlaviny ze zbraně. „Dostřel byl 25 – 30m. Výroba běžela do roku 1941

Americká výzbroj

Grease Gun M3 / M3A1 "Grease Gun" (maznice)

Navrženo: 1942-1943 USA

Konstruktér: George Hyde

Výrobce: General Motors

Počet vyrobených kusů: 620 000 ks

Hmotnost: 3,47 kg (bez zásobníku)

Délka: 570 mm bez opěrky, délka hlavně 266 mm

Ráže: .45

Munice: .45 ACP

Kadence: 450 ran/min

Počáteční rychlost střely: 280 m/s

Dostřel: mířený 50 m

Kapacita zásobníku: 30 nábojů

Popis: Samopal M3 byl zamýšlen jako odpověď na německé samopaly, které byly lisované z plechu a tedy výrobně velice levné, měl nahradit výrobně náročný a drahý samopal M1 Thompson. V letech 1942-43 byl překvapivě vyvinut pobočkou koncernu automobilky General Motors firmou Guide Lamp Division. Konstruktérem tohoto samopalu byl George J. Hyde. Samopal se vyráběl sériově v letech 1943-45. Samopal měl dynamický neuzamčený závěr a byl převážně sestaven z lisovaných plechových součástí. Měl pistolovou rukojeť a zasunovací drátěnou ramení opěrku. První verze (M3) měla velmi atypické natahování závěru řešeno pomocí kliky na pravé straně pouzdra závěru, pozdější verze (M3A1) od roku 1945 měla pod odklopným víkem vybrání pro prst přímo v těle závěru. Střelba bylo možná pouze dávkou u obou variant. V menším počtu byla vyrobena varanta s tlumičem v ráži 9mm Para pro speciální jednotky.

Do konce války bylo vyrobeno 620 000 těchto samopalů.

Samopal M3 měl přezdívku "olejnička" kvůli svému tvaru a taky, protože má na boku připevněnou nádobku s mazivem. Používal se hlavně pro posádky vozidel pro svou skladnost a jako zbraň vojáků vykonávající různé funkce (radista, spojař, řidič aj.)

M1A1 Carbine

Navrženo: 1941 USA

Konstruktér: David M. Williams

Výrobce: Winchester

Počet vyrobených kusů: cca 4 mil. ks

Hmotnost: 2,36 kg

Délka: 904 mm, délka hlavně 458 mm

Ráže: .30

Munice: .30 Carbine (7,62 x 33 mm)

Kadence:

Počáteční rychlost střely: 600 m/s

Dostřel: 300 m efektivní

Kapacita zásobníku: 15 nebo 30 nábojů

Popis: Tato zbraň je vlastně něco pistolí a puškou, byla vyvinuta aby poskytovala jednotkám v poli větší palebnou silu než standardní pistole M 11 a zároveň byla lehčí a skladnější než puška M 1 Garand. , který dlouho přetrvával v pozici zastaveno, bych vám rád představil M1A1 Carabine. Používali ji řidiči, důstojníci, MP nebo jiní vojáci, kteří se nedostávali po přímého boje a nebo naopak obsluhovali větší zbraň (tankisti, dělostřelci) a M 1 měli pouze jako zbraň na případnou ochranu. Během války se ukázala natolik účinnou zbraní, že její obliba prudce stoupala. Velmi oblíbenou byla u výsadkových jednotek, neboť náboj .30 Carbine měl vyšší výkon a dostřel než náboj .45ACP používaný v pistoli M 11 nebo samopalu Thompson. Její hmotnost byla v porovnání s Thompsonem nebo Garandem méně než poloviční.

Typy a následovníci: M1 mohla střílet pouze v poloautomatickém režimu M1A1 byla také poloautomatická a byla vybavena skládací kovovou pažbou, což bylo ideální pro výsadkáře M2 mohla být přepnuta z poloautomatiky do automatického režimu M3 jiné, vyšší tělo pro upevnění odstřelovačského dalekohledu.

M1 Garand

Navrženo: 1927 USA

Konstruktér: John C. Garand

Výrobce: Springfield National Armory, Winchester

Počet vyrobených kusů: cca 5,4 mil. ks

Hmotnost: 4,6 kg

Délka: 1100 mm, délka hlavně 610 mm

Ráže: .30 (7,62mm)

Munice: .30-06 Springfield

Kadence: 16-24 ran/min

Počáteční rychlost střely: 865 m/s

Dostřel: 450 m mířený, max 3 km

Kapacita zásobníku: rámeček po 8 nábojích

Popis: V roce 1920 vyhlásila vláda USA konkurz na samonabíjecí pušku. Byli přihlášené 4 zbraně, první vypadly pušky Bang a Thompson a zůstaly Garandova a Pedersenova puška. Pak vypadl Pedersen a v roce 1931 vyhrál Garand. Jeho samonabíjecí pušky byla zavedena do vyzbroje U.S.Army 9. ledna 1936 pod názvem U.S.Rifle, Caliber .30-06, M1 a později se jí začalo zkráceně říkat M1 Garand. Její konstruktér byl John Cantius Garand. Výroba byla zadána do firem Winchester a Springfield National Armory, které spolu od zahájení výroby do konce války vyrobili spolu 5 401 961 kusů. Byla lehko ovladatelná a tvrdí se, že mířidla použité na této zbrani byli nejlepší mířidla na služební zbrani v historii USA. Zbraň používala zásobníkové "rámečky" s osmi náboji, velkou nevýhodou ale bylo, že zbraň není možné přebít, pokud nebyly všechny náboje vystřeleny. Po vystřelení 8 nábojů byl nábojový rámeček vyhozený z nábojové přihrádky. Vyhození pásku doprovázel typický "kovový" zvuk. Tvrdilo se, že tento zvuk může nepříteli oznámit, že voják má nenabitou zbraň, a že by se měl změnit systém nabíjení zbraně. Tyto názory se však nikdy nepotvrdili, a tak zbraň zůstala u nabojového pásku. Puška M1 Garand představovala pro válečné podmínky výbornou zbraň ať v Evropě, Africe či v Tichomoří. Na pušku bylo možno nasadit granátometný nástavec M7 pro střelbu puškových granátů, zaměřovanou nasaditelnými mířidly M15, avšak granát z něj byl vymetán vystřelením slepého náboje, a vzhledem k složitému systému nabíjení (před střelbou bylo nutno vyjmout rámeček a vložit nový s tímto speciálním nábojem) nebyl granátomet M7 příliš populární a pro střelbu puškových granátů byla nadále většinou používána puška M1903. U sniperských variant M1C a M1D bylo možno nasadit teleskopický zaměřovač M84.

25. června 1950 vypukla korejská válka a v druhé světové válce ozkoušený Garand našel uplatnění i zde. Puška sloužila ve službách námořní pěchoty až do roku 1957.

Po té byla vystřídána puškou M14, vyráběnou na principu pušky M1, byla konstrukčně v zásadě shodná, ale komorovanou pro náboj 7,62x51 mm NATO a používající oddělitelný schránkový zásobník.

Springfield (Springfield M 1903)

Navrženo: 1903 USA

Konstruktér:

Výrobce: Springfield National Armory

Počet vyrobených kusů: přes 3 mil. ks

Hmotnost: 3,94 kg

Délka: 1100 mm, délka hlavně 595 mm

Ráže: .30

Munice: .30-03 Springfield, .30-06 Springfield

Kadence:

Počáteční rychlost střely: 680 m/s

Dostřel: 2,6 km max

Kapacita zásobníku: 5 nábojů

Popis: Tato puška přijatá do výzbroje v roce 1903 připomínala konstrukcí závěru a nábojové schránky do jisté míry německou pušku Mauser 1898, ovšem jinými detaily se od ní podstatně lišila. Existovalo několik modifikací lišících se především konstrukcí mířidel a tvarem pažby. Pušky nejranější výroby měly sektorové hledí určené pro náboje s oblou špičkou střely označované .30-03. Od roku 1906 byla vyráběna varianta upravená pro náboje .30-06 Springfield se zahrocenou špičkou střely. Má změněný tvar nábojové komory (náboje .30-03 nelze použít) a nové rámečkové hledí se dvěma zářezy a s dioptrem na stavítku hledí, jež bylo možno přemísťovat nejen vertikálně, ale – společně s rámečkem – i horizontálně. Hledí se horizontálně posunovalo otáčením rýhované hlavy speciálního šroubu. Kromě jiného hledí se tato varianta liší i kratší pažbou s jiným zakončením u ústí hlavně.

V roce 1929 se objevuje modifikace M 1903 A1, která má krk pažby s pistolovou rukojetí a mušku buď s válcovitým chránítkem, nebo bez něj.Ve stejné době byla zavedena další varianta M 1903 A3 lišící se umístěním dioptrického hledí za okénkem pouzdra závěru; vývrt hlavně měl dvě drážky. Pažba je jako u původního typu s rovným krkem.Odstřelovačská puška M 1903 A4 má pouze optické hledí a krk pažby s pistolovou rukojetí.

M1897 Trench Gun (Winchester M1897 Trench gun)

Navrženo: 1873 USA

Konstruktér: John Browning

Výrobce: Winchester

Počet vyrobených kusů: přes 1 mil. ks

Hmotnost: 2,7 kg

Délka: 987 mm

Ráže: 12

Munice:

Kadence:

Počáteční rychlost střely:

Dostřel:

Kapacita zásobníku: 5+1

Popis: Brokovnice M 1897 (M97) vychází z převratného modelu 1873 a z dílny Johna Browninga. Okamžitě našla užití u Policie, bezpečnostních služeb či Vězeňských dozorců. Takzvaný military model se od civilního provedení liší jednak přidanou ochranou hlavně proti spálení střelce a nástavcem na upevnění bajonetu M1917. Tato puška vynikala bezporuchovostí a jednoduchostí. na západní frontě však nebývala použita na frontě (údajně pro německé výhružky, že neodpovídá Ženevským konvencím, vojáku zadrženému s touto zbraní pak hrozil okamžitý trest smrti). Proto byla používaná pouze např. MP, nebo vojenskou poštou. O to větší ale pak našla uplatnění v Tichomoří, kde si ji oblíbili především příslušníci Námořní pěchoty.

Thompson (Thompson M 1921)

Navrženo: 1917 – 1919 USA

Konstruktér: John T. Thompson

Výrobce: Auto-Ordnance Company, Colt, Savage Arms

Počet vyrobených kusů: cca 1,7 mil. ks

Hmotnost: 4,82 kg

Délka: 813 mm, délka hlavně 266 mm

Ráže: .45 (11,43mm)

Munice: .45 ACP

Kadence: 700 ran/min

Počáteční rychlost střely: 277 m/s

Dostřel: 150 m max

Kapacita zásobníku: 20-30 schránkový zásobník nebo 50-100 bubnový zásobník

Popis: Tento samopal pocházel z modelu M1928 A1 stejné ráže, ale byl zjednodušen. Původně byl vyráběn firmou Auto-Ordnance, ale po vypuknutí druhé světové války nestačila kapacita této společnosti na rostoucí poptávku, proto byla zbraň vyráběna především u společnosti Colt. Později také britskou společností Savage Arms. M1928A1 "Tommy Gun" byl samopal pracující na bázi zpětného rázu určený obrněným a průzkumným jednotkám. Měl volitelné přepínání mezi poloautomatikou a plně automatickým módem. Používal munici ráže .45 v dvaceti nebo třiceti ranných zásobnících nebo padesáti ranný bubnový zásobník. Rychlost střelby se pohybovala mezi 600 a 725 ranami za minutu. Zbraň měla odepínací pažbu, většina měla horizontálně umístěnou ručku na předpažbí, ale některé měly vertikální ručku. M1928A1 byl relativně těžký a náročný na výrobu, materiály i nástroje. M1 Thompson měl napevno připojenou pažbu, a zpětným odskokem natahovaný úderník podobně jako M1928A1 ale již nemohl používat bubnový zásobník. Hledí mířidel bylo provedeno jako jednoduchá pevná štěrbina. M1A1 se lišil oproti M1 je pouze v tom, že úderník byl připevněn na čelo závěru. Tato zbraň byla velice spolehlivá a fungovala. Velký počet těchto samopalů byl dodán do Ruska v rámci Smlouvy o půjčce.

BAR (Browning Automatic Rifle M 1918)

Navrženo: 1917

Konstruktér: John M. Browning

Výrobce: Colt, Winchester, Marlin

Počet vyrobených kusů:

Hmotnost: 8,85 kg

Délka: 1220 mm, délka hlavně 610 mm

Ráže: .30

Munice: .30-06 Springfield

Kadence: 500-600 ran/min

Počáteční rychlost střely: 860 m/s

Dostřel: 1,5 km max

Kapacita zásobníku: 20 nábojů

Popis: V roce 1916 začal John M. Browning pracovat na novém typu automatické zbraně, kterou nazval Browningova automatická puška (Browning's Automatic Rifle - BAR). Tato zbraň měla velikost běžné samonabíjecí pušky, ovšem s dvojnásobnou hmotností. Umožňovala střelbu jednotlivými ranami i dávkou a po přidání sklopné dvojnožky mohla sloužit také jako lehký kulomet.

Zbraň byla předvedena zástupcům americké armády v únoru 1917 a ihned po vstupu USA do války proti Německu byly u zbrojovek Colt, Winchester a Marlin objednány velké série této zbraně. Zbraň pracuje na principu odběru prachových plynů z vývrtu hlavně. Uzamykání závěru prostřednictvím výkyvné závory. Schránkový odnímatelný zásobník na 20 nábojů ráže .30-06 Springfield. Střelba je možná jednotlivými ranami i dávkou. Sklopná dvojnožka připevněná u ústí hlavně. Verze M 1918 A2 má přenášecí rukojeť umístěnou na horní straně pouzdra závěru.

Lee Enfield

Popis téhle zbraně najdete mezi Britskými zbraněmi

Bazooka

Bazooka (bazuka) byla první moderní ruční protitanková zbraň, která byla sestrojena ve Spojených státech amerických. Byla vyvíjena již od roku 1933, ale její vývoj skončil až roku 1941, přičemž sériová výroba byla zahájena o rok později. K prvnímu bojovému použití bazuky došlo v listopadu 1942 při vylodění spojenců na severu Afriky. Její název je odvozen od lidového hudebního nástroje.

Prvním typ bazuky byl nazván Bazooka I M1. Jednalo se o zbraň ráže 60 mm, která měla trubkové vedení o délce 1550 mm a vážila 5,71 kg. Ze zbraně byla vypouštěna raketa s kumulativní hlavicí, která byla schopna probíjet pancíř o tloušťce 60 mm. Postupně bylo vyrobeno několik typů, které měly mírně rozdílnou účinnost střelby a dosahu. Účinná střelba byla ideální do 110, ale mířená střelba byla možná i na 300 m. Hlavici poháněl k cíli trubkový motor o průměru 26 mm. Střely byly odpalovány elektricky z baterie v pažbě zbraně, později pomoci indukčního generátoru.

Do konce druhé světové války byla bazuka několikrát modernizována a došlo k vývoji nového typu, který měl ráži 88,9 mm. Tyto zbraně, které nesly označení Bazooka II M 20, se dostaly do výzbroje armády USA koncem čtyřicátých let. Dokázaly probít pancíř o síle až 280 mm a byly používány zejména v korejské válce v letech 1950 - 1953. Licenčně byly vyráběny i ve Velké Británii pod označením „Britská Bazooka“

Typ Bazooka I

Ráže: 60 mm

Váha zbraně: 5,71 kg

Váha střely: 1,54 kg

Délka zbraně: 1550 mm

Maximální dostřel: 640 m

Učinný dostřel: 110 m

Počáteční rychlost: 81 m/s

Síla probíjeného pancíře: 75 mm

Rychlost střelby: 4 střely/min.

Obsluha: 2 muži

Typ Bazooka II

Ráže: 88,9 mm

Váha zbraně: 7 kg

Váha střely: 3,65 kg

Délka zbraně: 1540 mm

Maximální dostřel: 900 m

Učinný dostřel: 200 m

Počáteční rychlost: 104 m/s

Síla probíjeného pancíře: 280 mm

Rychlost střelby: 3 - 4 střely/min.

Obsluha: 2 muži

30 Cal. (Browning M1919)

Navrženo: 1919 USA

Konstruktér:

Výrobce:

Počet vyrobených kusů:

Hmotnost: 14 kg

Délka: 964 mm, délka hlavně 609 mm

Ráže:

303. British – Britská letecká a tanková verze

8 x 57 IS (7,92 mm) pro použití v Evropě s ukořistěnou Německou municí, případně pro partizánské a odbojové skupiny

6,5 x 55 Mauser a 8 x 63 mm

Později byla řada M1919 upravena na ráži 7,62 x 51 Nato a používána až do roku 1990, některými spojenci doposud

Kadence: 450-600 ran/min

Počáteční rychlost střely:

Dostřel:

Kapacita zásobníku: 100 nebo 250 nábojů ve tkaném pasu

Popis: Browning M1919 (nebo jen M1919)je těžký vzduchem chlazený kulomet, který používali spojenci a to především armáda USA. Kulomet vychází ze svého předchůdce kulometu M1917, který měl hlaveň chlazenou vodou. Oproti M1917 měl M1919 hlaveň hlazenou vzduchem a z toho vyplývá, že mohl střílet kratšími dávkami než M1917, ale byl snadněji přenosný. Používaný býl především v tancích, jejichž výroba se za 1.světové války v USA rozbíhala. S koncem války byla většina zakázek zrušena, ale kulomet se nadále vyvíjel. M1919 byl vyráběn v řadě verzí velmi dlohou dobu - jeho přednostmi byla velká spolehlivost a použití v jakýchkoliv podmínách(např. Severní Afrika, Západní Evropa, Východní Asie). Většinou byl používán s trojnožkou, ale i na různých lafetách na zemi i na vozidlech(např. Jeep Willys). V některých státech na světě se můžete setkat s kulomety M1919 dodnes. Z tohoto kulometu konstrukčně vychází také Browning vz. 1924 později velmi známý jako Browning M2, který se používá dodnes v hojném množství.

Flamethrower